Jak přesné je počítání kalorií z fotky pomocí AI?

Multimodální model analyzuje tvou fotografii, rozpozná, co je na talíři, a na základě vizuálních vodítek – velikosti talíře, hloubky misky nebo uspořádání jídla – odhadne velikost porce. Každou rozpoznanou položku pak spáruje s nutriční databází a výsledky sečte.

Dva z těchto kroků jsou mimořádně náročné. Rozpoznání je ta jednodušší část: kuřecí prsa, miska rýže a brokolice jsou dobře čitelné. Odhad porce je těžší, protože fotografie stírá hloubku a rozdíl mezi 100 g a 160 g rýže může být otázkou několika málo pixelů.

Třetím úskalím jsou neviditelné ingredience. Lžíce olivového oleje má kolem 120 kcal a na hotovém jídle nezanechá téměř žádnou vizuální stopu. Smetana v omáčce, máslo na zelenině nebo cukr v marinádě se chovají úplně stejně.

Nejlepších výsledků dosahuje u oddělených složek na talíři: zdroj bílkovin, příloha a zelenina, vyfocené pod mírným úhlem v dobrém světle. Balené potraviny naskenované přes čárový kód jsou ještě přesnější, protože čísla pocházejí přímo z etikety, nikoli z odhadu.

Problémy nastávají u jednolitých pokrmů – gulášů, kari, smoothie nebo zapékaných jídel – kde jednotlivé suroviny nejsou vidět. Obtížná jsou také restaurační jídla, která bývají zpravidla vydatnější, než na pohled vypadají. A potíže dělají i snímky, ze kterých nelze poznat měřítko, například detailní záběry bez jakéhokoli referenčního předmětu v záběru.

Právě proto ti CalEasy umožňuje zkombinovat fotku s hlasovou poznámkou nebo řádkem textu v jednom záznamu. Věta „připraveno na dvou lžících olivového oleje“ dodá přesně ty informace, které z fotky vyčíst nelze, a její vyslovení zabere tři sekundy.

Představ si, že tvé odhady jsou plošně o 10 % nižší než realita. Nastavíš si cíl, tři týdny poctivě zapisuješ a váha se téměř nepohne. Snížíš cíl o 200 kcal a váha začne klesat. Tím se systematická odchylka vstřebala – protože ses zkalibroval podle vlastních výsledků, nikoli podle absolutní pravdy.

A teď si představ, že jsou tvé odhady naprosto přesné, ale zapisuješ si jen čtyři dny v týdnu. Nemáš tušení, jaký je tvůj skutečný příjem, ani trend, podle kterého by se dalo řídit. Druhý člověk je na tom podstatně hůře než první, i když má přesnější údaje u jednotlivých jídel.

V tom spočívá upřímná výhoda focení jídla: není to ta nejpřesnější existující metoda, ale je to ta, u které lidé vydrží. Pečlivé vážení a ruční zapisování každé položky je přesnější zhruba deset dní – což je doba, po které to většina lidí vzdá.

Foť jídlo ještě před tím, než začneš jíst, z mírného úhlu (ne kolmo shora) a měj v záběru něco pro srovnání měřítka – postačí vidlička nebo ruka. Zabrat bys měl celý talíř, ne jen detail jeho nejlákavější části.

Doplň hlasem nebo textem to, co fotka neukáže: použitý tuk, omáčku nebo to, zda byl jogurt plnotučný. U balených potravin naskenuj čárový kód. A pokud víš o jídle víc než odhad, výsledek uprav – každé jídlo v CalEasy se rozpadne na jednotlivé ingredience, které upravíš během pár sekund. To je mnohem rychlejší než ruční zadávání a zároveň přesnější než přijmout odhad, o kterém pochybuješ.

U jídel, která jíš neustále dokola, se vyplatí vyladit hodnoty jednou a jídlo si uložit. Příště ho zaznamenáš jedním klepnutím a bez jakéhokoli odhadování.

Skenování čárových kódů je nejpřesnější pro balené potraviny a nevyžaduje žádné odhadování. Vážení surovin a jejich ruční zadávání je nejpřesnější pro domácí vaření, ale zároveň zdaleka nejpomalejší. Záznam pomocí fotky je nejrychlejší a poradí si i s jídlem, které jsi sám nevařil. Hlas a text stojí uprostřed: jsou rychlé a dokážou popsat to, co fotoaparát nevidí.

Žádná z těchto metod není ideální pro každou situaci. Užitečná otázka proto nezní „která metoda je nejpřesnější“, ale „kterou metodu u tohoto konkrétního jídla právě teď doopravdy použiji“. Přibližný odhad, který si zapíšeš, je stokrát lepší než dokonalý záznam, který neuděláš.